Tíhnutí k letu stvořené

"jak jsem ubližoval závažím, jež ssebou stejně vláčím" Nad závažími se nepřiházívá až tak často sklon k rozvahám i když závaží jsou vlastně k tomu stvořená, jakož souvisí s vážením čehokoliv.

Reakce, jako důkaz o tom, že inspirace je způsobena spíše zvenčí.

-povídka o kočce zavřené v krabici
odkaz http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=332889
Kočka pana Schrodingera
-----------------------------
Tíhnutí k letu stvořené
aneb, "jak jsem ubližoval závažím, jež ssebou, (interně) stejně vláčím"
Nad závažími se nepřiházívá až tak často sklon k rozvahám i když závaží jsou
vlastně k tomu stvořená, jakož souvisí s vážením čehokoliv.
Jenže k tomuto závěru jsem dospěl při činnosti veskrze nudné, totiž v okamžiku,
kdy naplněn uspokojením z nálezu jistého druhu myšlení na literárním serveru "Písmák"
se pokouším očistit tajně vypůjčené závaží od nánosů minulosti.
Povídka o kočce v krabici se mi zazdála jako druhá strana zrcadla o němž tak často přemýšlím,
a další úvaha mne popohnala ještě výše.
A berouce, (či lépe "béře"?) do ruky závaží, (z dávných kovů vzpomínek),
tak vzdálených a přitom v ruce chladných, mi najednou ponouklo představu,
jak je povrch na tom kovu silně podoben slupkám, co na nás život nanesl.
Napřed vodou, (leč nelaskavě málo vlivnou) se mi nezdařilo zbaviti pocitů

dlouho skrývaných "akcentů nespokojenosti" s jejich výrazem.
A pak domyšlení,  že až to smyji větší silou, škrábáním, pískem a nakonec
kyselinami, jak stejná bude ta konstanta našeho souvisení s vahami zkušeností,
tak nějak nepodobná konstantě v závaží skryté.
Leč i tak seznáme pravděpodobnost, že i očistěné bude závaží zase srovnatelně
těžké, jakož i na počátku bylo, tady se jakoby obnovením ne všechno zlepšuje.
Neb vrypy na spodku, mou rukou kdysi v dětství způsobené již jsou součástí
tohoto skoro oltářního elementu, neb se zjevoval ze skrytu,   
- většinou před mými narozeninami, aby se vynořivší z té své tajemné krabice,
viz "kočka" měl snahu mne podrápat ze vzteku, že čas toho vrývání se již
vrátiti nepodaří.
Tak alespon připomenutí, že i hmota je vlastně zdrojem tíhnutí k letu po výškách
svého vzpomínání, neb jsem si téměř jist, že vzpomínky rozhodně víc poletují,
než by se jinak dalo přiznat.