Období paradoxů

Proč se zase divím ? Pokus o pochopení, co je vývoj a co jen vypadá, jakoby byl O vlivu programů = strojů na myšlení sdílené lidmi

Pokrok prej musí bejt, řekl snad nějaký panák z vymyšlené knihy.

Podle dokladů z historie pak jich byly plné vlaky, tedy těch panáků.

Tragikomické je, že na souboru zkušeností ze života dovedeme připustit souvislost s podobným vlakem, ve kterém vlastně jakoby jedeme a tedy shledáváme, že nejedeme sami a musíme předpokládat, že jsou lidé, které u tohoto pohybu potřebujeme a jiné zase ani nezahlédneme, leč i tak na výsledek mají jakýsi vliv.

Takže protože ten pokrok jaksi produkuje nějaké mašinka, kdesi naprogramovaná
a to celé běhá na další mašince, neb protokoly a jevy, weby a omyly v nich jsou na té pomyslné koleji s námi také.

Nastává jev, kdy nevíme, čí vlastně jsme, jakoby to nebylo dané již jen tím, že to děláme.

V dnešní době totiž je klidně možné, že "diskutujícím" je vlastně stroj = výše mašinka.

Nu a k tomu  je nutno dodat, že takovýto stroj bude moci vhazovat do hry pseudohumanitní výstupy, na základě předpokladu, že přece stroj by se nesouhlasně nevyjadřoval k tezi, že při tom publikování bude někoho sledovat.

Tudíž mám následnou pochybnost o tom, jak to autoři stroje vlastně mysleli, když se chování stroje v primitivním procesu autorizace chová, jakoby byl i nebyl současně.

Ferda 160727