Třetí díl – o mechanismu – vlivu obrazu na vnímání člověka

Problém nemožnosti pochopit

psychické odlišnosti ženského vidění světa je především skryt ve skutečnosti odlišnosti a navzdory tomu schopnosti tento rozdíl přežít.

Tu „mechanickou“ odlišnost, míním ! Nic víc pro základ pochopení není nutno uvažovat.

Tomu rozumím asi tak, že v podstatě muži potřebují mít „výkladový slovník“ o tom obrazu,

který se snaží nevidět. 

Nevím, jak bych to vyjádřil jednodušeji.

Tuhost komunikace vylučuje koexistenci s jiným systémem

Filosofie se v souvislosti s charakterem spojení zabývá rolí autority (moci, falu), která toto určení pojmenuje- definuje, alias kodifikuje 

(Foucault –například jeho kniha o Kyvadle)

Aby byla pseudoinformace (tedy reklama) nějak vlivnou, musí být podložena něčím podvědomým.
Proto taky se touto činností z velké části zabývá tolik psychologů. 

Psychoanalýza je zvláštní fenomén. 
Struktura podvědomí není "vědecky" hmatatelná, neexistují exaktní důkazy, které by ji potvrdily, nebo vyvrátily, protože snové obrazy nejsou plně převoditelné do jazyka

Dítě zrcadlový obraz fascinuje mimo jiné i proto, že působí dokonaleji než vlastní nemotorné 
tělo.
Filmový signifikant je vysvětlení vnímání filmu a identifikace diváka, pro kterou je nejdůležitější proces ustavení Já. (takže vnímání filmu, TV a všeho tomu podobného je na bázi podvědomí ), zjednodušeně řečeno u něho nemůžeme rozlišit jednotlivé "filmové hlásky").

Tím je vytvářeno druhé zrcadlo, které umožňuje za plného vědomí znovuprožití slasti prvotního uvědomění si Já.

Film se stává fetišem a vnímání filmu je přirovnáváno k dennímu snu.